V Torontu (45 minut cesty autem od nas) maji ceskou restauraci s nazvem "Prague" a tento vikend tam meli mikulasskou nadilku. Samozrejme jsme si to nemohli nechat ujit.
Restaurace byla zaplnena spoustu detmi, rodici a prarodici, vetsina z nich cesky mluvicich. Z nekterych koutu ze ta cestina ozyvala trosku s anglickym prizvukem...
Deti jiz nedockave cekaji na Mikulase, a ne jenom ty nase :)
Zde jiz Mikulas s andelem a cest se vali nekde po zemi !
Nasi drobeckove si nacvicovali basnicku cestou autem, uplne si ji vymysleli. Bylo to asi takhle:
" Mikulas je hodny pan, dava nam bonbony,
mame ho radi, takze dekuji"
a Maruska odmitla prisednout pod mikulase... ani se ji nedivim
Rozbalovani nadilky
Posledni foto, i kdyz rozmazane, Simona s certem. Porad se na nej chtel podivat tak rikam pojd pujdeme se vyfotit, a nepustil se me ani na vterinu jak se bal :D
A tady mame par fotecek z predstaveni 4 trid predskolacku. Byla to oslava umeni, deti zpivali a recitovali, tleskali, kriceli, a povidali vtipy do mikrofonu. Bylo to moc mile.
Pozdeji se ho pani ucitelka ptala co se mu nejvice na predstaveni libilo, a rekl ze "mluvit do mikrofonu". Vubec se nestydel.
Rada bych vam priblizila jak u nas vypada takove typicke pondelni podvecery. V utery rano jezdi popelari a sbiraji ruzne odpady, ktere musi byt predem roztridene. Mame 2 modre krabice, jednu na papir a druhou na plast. Muzeme vyhodit maximalne 2 cerne odpadkove kose a jeden kos s komptostem.
Deti mi radi pomahaji hlavne s papirem. Nekdy to jde docela rychle a hlavne slusne ale vetsinou to v kuchyni vypada takto:
Sophie se na to nemuze divat a misto ukolu si cte!
Pa pa a zase nekdy priste
No comments:
Post a Comment